Službu Gmail jsem začal používat ještě v době, kdy pro otevření uživatelského účtu byla nutná tzv. pozvánka.  S Gmailem jsem byl až na pár drobnějších problémů spokojen.

Dnes jsem zjistil, že v Programových zásadach služby Gmail mají zanesenu jednu velmi nepříjemnou větu:

Nepřihlásíte-li se ke svému účtu po dobu devíti měsíců, společnost Google tento účet ukončí v souladu se Smluvními podmínkami.

E-mail účet je pro mne docela klíčová záležitost.  S jeho pomocí ovládám množství jiných služeb. E-mail je můj most k několika celkem hodnotným doménám a k financím uloženým u PayPal, PayPay a MoneyBookers nebo složených jako záloha např. na nákup domén.

Devět měsíců nečinnosti se sice zdá být dlouhá doba, jenže člověk nemusí mít příliš velkou fantazii, aby si představil množství událostí, které ho mohou od e-mailu odstřihnout i na delší čas.

Pro stejný problém jsem už jednu obsahově podobnou službu přestal požívat, a teď se budu muset znovu zamyslet kam dál.

Myslím si Ondřeji, že publišeři s jménem mívají často větší úspěch (Kaluža, Hulán, Vaňhara a spol.), než ti s pouhou přezdívkou. Jestli za čtenářskou přízní stojí používání reálného jména nebo ti nadanější mají větší sklony k otevřenějšímu exhibicionismu to nevím.

Výhody zachování anonymity, ale rozhodně nejsou k zahození. Ochrana před „zlými“ lidmi je možná tou nejmenší.

Přezdívka může být součástí „uměleckého záměru“ (např. Ostravak.Bloguje.cz), také dovoluje pisateli pohrát si více s čtenářem, vtáhnout ho do vlastních plánů, lépe zmanipulovat.

Internet umožňuje oslovovat malé, úzce specializované skupinky lidí někdy protichůdných názorů a přezdívky pak můžou umožnit např. homosexuálovi volícímu lidovce a sbírajícímu military techniku bezproblémově pisálkovat pro své soukmenovce z různých táborů.

Přínosem pro čtenáře-pozorovatele je také to, že pod pláštíkem zdánlivé anonymity někdy o autorovi nalezne víc, něž kdyby byl výtvor řádně podepsán.

Zajímavé je, že přezdívka je někdy spolehlivějším identifikačním znakem než jméno a příjmení a to co čtenáři považují za jméno může být ve skutečnosti přezdívkou.

Pokud někdo pisálkuje na net delší dobu, tak je jeho anonymita víc přáním než realitou.

S pozdravem

Kamil Zeman

Tento text měl být původně odpovědí na komentář pod článkem  Židák Ahyde. Vzhledem k tomu, že mi nakonec vyšlo něco delšího než jsem původně zamýšlel a hlavně proto, že myšlenka odbočila od původní linie, rozhodl jsem se jej umístit do samostatného článku.

Mám 2 účty u Yahoo Mail, používám je málo a pro odesílání e-mailů skoro vůbec. Když už se rozhodnu něco z Yahoo odeslat tak to obvykle k uživateli nedorazí nebo to spadne do spam koše.

Chápal bych, kdyby se problém týkal pouze Seznamu, o nich už delší dobu vím, že jsou divní, ale emaily z Yahoo zachytávají i spam filtry na privátních serverech a jejich roboti mi píšou zprávy v následujícím duchu:

failure notice

Sorry, we were unable to deliver your message to the following address.

<redakce@treking.cz>:
Remote host said: 554 Your email is considered spam (100.10 spam-hits) [BODY]

— Below this line is a copy of the message.

Poznámka: jde o reakci spam filtru na originální zprávu neobsahující žádné závadné slovo a předtím jsem stejným směrem nikdy nic neposílal.

Záhada, nevím o na mé straně žádném závadovém chování se z míněnými účty. Jedině snad, že často používám HTML formátování těla emailu, ale to dělám i jinde a podobné problémy mám pouze u Yahoo. Také bych chápal kdyby tak spam filtry zacházely s e-maily od nějakého minoritního poskytovatele, ale to Yahoo určitě není.

Na adrese Ahyde.blog.cz je k nalezení blog, který mne opravdu bavilo číst.

Moc jsem nepochopil proč jeho autor, který to podle mě nemá vůbec zapotřebí, bloguje. Obvyklé důvody blogerů jako je honba za linky, propagace vlastního bizu nebo příjmy z reklamy lze v Ahydově případě škrtnout.

Ať už za textovými výtvory na zmíněném blogu stálo cokoliv promyšleného nebo iracionálního, či impulzivního, tak je tomu konec. Ahyde oznámil, že v blogování nadále pokračovat nebude. Je mi to líto, ale popravdě řečeno to chápu víc, než když s blogováním začal.

Diskuze pod “závěrečným článkem” napovídá, že nejsem sám, kdo zatlačil slzu s zjištěním, že se mi ode dneška podaří vyšetřit nějaké ty minuty týdně na rozumnější účely než je čtení Ahydova blogu. Jeho výtvory byly sice geniálně krátké, ale každá chvilka strávená mimo dosah PC je v podstatě přínosem.

Jeden komentář mě ovšem docela zmrazil. Na netu jsem už četl ledacos, ale něco tak nechutného už dlouho ne. Zpočátku jsem se v slovech diskutéra dlouze pokoušel najít nadsázku, stopy ironie, ale to se mi nepovedlo.

Tvoje meno ide do sračiek.
Nikoho tu nezaujíma, koľko zarobíš. Proste ľudia chcú blog od niekeho, čo vie čo hovodí a hovodí to otvorene.
O čo ti ide, nie si židovská kurva naučená, že jediný úspech je zisk.
Áno, chápem, môžeš jebať pár zmrdov čo ti tu opaľujú blog commmentami. A kde si potom ty? Keď za nuly považuješ ľudí, čo si dali tvoj blog do readera.Ako hovorí jeden óbervagoš, fajčil si nás všetkých, lebo keď sme ti dali priestor tak si sa na nás úplne vysral. A to je asi jediná vec čo sa v živote nezabúda.Tak úspešný ako ty tu asi nebude nikto. Ale sám si si vybral cestu, kde budeš pre ostatných hovno na kolečkách.

Zajímavá forma poděkování, že?

Tvořit zadarmo něco pro takové publikum by mohl opravdu jen velmi nemocný člověk s vážnou diagnozou, potřebující psychoterapii (viz. koncim-s-blogovanim).

Ne že bych byl přímo nepřítelem toho čemu se říká webové sociální systémy, ale zapojuji se do nich minimálně. Většinou si u nich ze zvědavosti založím účet, prolétnu možnosti a finito, už se vícekrát nepřipojím.

Nemám potřebu někomu zadarmo tvořit obsah, udržovat evztahy a vytvářet či konzumovat ezabavu. Jestli mi něco při mém způsobu obživy chybí, tak je to reálný kontakt s lidmi z masa a kostí a ne sdílení hloupostí s přízraky. Takže, žádný webový sociální systém, který nabízí pouze zábavu u mne nemůže uspět.

FaceBook je ale zdá se jiný, cítím že se uvnitř skrývají zajímavé možnosti, jak levně, účinně a jakoby nenásilně oslovit velké množství lidí, u nichž by mohl být reálný zájem o různé hobby produkty a služby, na rozdíl od jiných, kde se dá s větším úspěchem propagovat tak leda prostituce. Myslím, že něco podobného v takovém rozsahu jsem ještě na webu nezkoušel.

Na hodnocení reálných výsledků je ale brzo. Zatím jsem si pouze založil jen jeden komerční účet, požádal spousty lidí o přátelství, připojil se k množství skupin a několik jich založil. Teď čekám na první rybky,  které skončí v síti. No a pak se uvidí. Možná příště napíšu článek s názvem FaceBook – jak jsem vystupil.

Asi bych měl začít textem s nadpisem”Proč blogovat?“, ale nezačnu. V tom proč chci občas blogovat (fuj, odporné slovo)  mám sice jasno, stejně tak  mám ale jasno v tom, že se s tím nechci nikomu svěřovat. Takže úvod přeskakujem.

Kde tedy blogovat?

Kdybych se chtěl blogováním živit, kdybych chtěl chrlit desítky článků ročně, kdybych tomu chtěl věnovat více než méně času, tak by odbověď byla jasná: blogoval bych u sebe, na vlastní doméně, na zakoupeném hostingu.

O mém blogování mám ale jiné představy,  k jejich realizaci potřebuji službu,

• Která mi nabídne předpřipravený spolehlivý, bezpečný, jednoduchý, ale zároveň flexibilní systém a je u ní předpoklad, že neukončí provoz k datu, kdy je nutné prodloužit registraci domény o další rok.
• Nechci mít blog u firmy která sídlí nebo má technické zázemí v ČR, ale zároveň bych chtěl aby můj blog na návštěvníky alespoň částečně mluvil česky.
• Nechci aby mi kdokoliv jakkoliv kecal do obsahu, ale to je asi v dnešní době nereálné, takže mi postačí, když do obsahu poskytovatel služby bude kecat co nejméně.
• Jsem smířený s tím, že mi za mé slátaniny nikdo platit nebude, ale rozhodně za to že někde bloguju nechci platit já, tedy aspoň ne penězi. Nemám nic proti platbě linky, ale za to požaduji propagaci mého blogu  mezi ostatními uživateli blogovacího systému a to v míře adekvátní k velikosti prostoru, který má správce služby na mém blogu ve své moci. A když nad tím tak přemýšlím, tak alespoň minimální vnitrokomunitní propagaci vlastně od blogovací služby vyžaduji.
• Určitě chci aby můj blog bydlel na samostatné doméně alespoň 3 stupně.
• Chtěl bych abych můj vysněný nick byl v službě pro mne k dispozici a aby adresa mého blogu byla lehce zapamatovatelná i pro čtenáře neovládající anglický pravopis (problém vortpres.com).
• Hodně mi vadí rušení účtů v případě neaktivity. Ikdyž pokud jsou časové úseky nastavené rozumě tak v tom nevidím až tak zásadní problém. Jak odstrašující příklad bych zmínil free e-mail službu, která vám poté co se 6 měsíců nepřihlásíte k uživatelskému účtu smaže všechny e-maily.
• Chci mít plnou editační kontrolu nad svým textem a nad komentáři.
• Bezpodmínečně požaduji aby za mě firma která blogovací službu provozuje psala veškeré články.

Nevíte o něčem co by mě podle výše uvedených kritérií mohlo vyhovovat?

Welcome to WordPress.com. This is your first post. Edit or delete it and start blogging!